• 4. ročník | Hrubá Skála u Turnova | 28. 9. - 30. 9. 2018

  • 1
  • 2

Mzungu aneb enduro v rovníkové Africe

MZUNGU ii

 

neděle 30. 9. ve 13.00
místo projekce: kongresový sál

Mzungu aneb enduro v rovníkové Africe

(film a beseda)
Produkce, režie filmu: Jan Šimánek, besedovat bude: Panky

 

V sedle biku. Od Viktoriina jezera, až na vrchol tajemné sopky Mn. Kadam. Cesta vyprahlou savanou, tropickým lesem, v čase zapomenutými vesnicemi. Slalom mezi náklaďáky, přes Slumy, až do Ugandské školy.
O tom je nový dokumentární film Honzy Šimánka, který můžete shlédnout na letošním festivalu.
Těšíte se? My rozhodně!

Přečtěte si zajímavý rozhovor s Adamem, Petrem a Pankym. S kluky, kteří poznali krásu Ugandy nejen ze sedla Biku. 

1. Proč zrovna Uganda?
V minulosti jsme byli s Petrem v severní Africe, konkrétně v Maroku na přejezdu jižního Atlasu. Touha podívat se dál za Saharskou poušť byla už tenkrát. Uganda podle informací nabízela dobré počasí, relativně bezpečno a hlavně, levné letenky. Bylo pramálo informací o ježdění freeridu v této zemi, a proto nás to zajímalo.


2. Koho to napadlo?
Napadlo to mě. Už od mala jsem chtěl vidět Afriku. Dnes je z toho závislost.


3. Jak dlouho jste se připravovali?
Vzhledem k tomu, že jsme chtěli jet co nejvíc na lehko, tak zabalit 30ti litrovej bágl, zabralo přehrabováním a postupným vyřazováním nepotřebných věcí asi 2 dny.
Ty důležité – náhradní díly, kamery, věci na vaření, lékárnu atd. jsme měli rozdělené mezi sebou. Do letadla jsme lezli v bajkových věcech. Do Ugandy jsme přivezli, mimo našich bajků, pět dalších kol pro děti z české charitní školy, kterou jsme navštívili a měli jsme tak možnost vidět v reálu, jak škola a nemocnice funguje. Takže sehnat kola, co se v Čechách na ně práší v garážích, rozebrat, zabalit, sehnat mapy, nějaké to očkování, tak celá tahle anabáze trvala cca 2-3 měsíce.


4. Co všechno jste brali sebou? Co všechno se dá pořídit na místě? 
Především jsme brali dobrou náladu. Jinak dvoje ponožky, dvoje trenky, dres a kraťasy, vybavenou lékárnu, něco na vaření, malej stan a spacáky, nějaké náhradní díly, dvě Go-pro kamery a velkej foťák.


5. Jaký byl první dojem?
Vlhko, horko a totální blázinec v hlavním městě Kampala.


6. Jaký byl váš plán, co se vám povedlo?
Náš plán byl hlavně dovézt a darovat kola a udělat tím radost několika dětem. A to se myslím povedlo a dávalo nám to všem smysl. Radost a úsměvy tamních dětí toho byly důkazem. Pokukovali jsme a přemýšleli o dvou sopkách při hranici s Keňou, které jsme chtěli sjet na kolech. Sopka Mt.Elgon je vysoká 4200m n.m. a působí jako ráj freeriderů. Ovšem narazili jsme tam na národní park, ale vstup a systém, který tam funguje, nebyl to, co jsme hledali (drahý permit, prostě předraženej turismus s průvodcem). Nicméně v oblastech mimo národní park bylo volného ježdění víc než dost. Přesunuli jsme se víc na sever a tam vystoupili na 3 650m vysoký vulkán jménem Mt. Kadam, Výstup na vrchol byl náročný. 10 hodin chůze do kopce s kolem na zádech, prodírání se hustou džunglí, přespání kousek pod vrcholem s krásným výhledem na savany. Ze sopky jsme pustili brzdy a nabídl se nám dvouhodinový sjezd umocněný tím, že po návratu do vesnice Nakapiripiri jsme se dozvěděli, že jsme byli první, kdo tento kopec jel na kole.

7. Co vás příjemně/nepříjemně překvapilo?
Přestože je Uganda jedna z nejchudších zemí světa, tak jsem byl překvapen, že i lidé, kteří nemají ani na boty, si stále udržují dobrou náladu a úsměv na tváři. Nepříjemý bylo občas 45°C při přejezdech savany.

8. Největší fuck-up technické trable?
Kupodivu žádnej vážnější defekt nikdo z nás neměl. Jen drobné opravy a výměny typu urvanej řetěz, lanko nebo drát. Všichni jsme tam lehli. Petr si dal pár kotrmelců v šutrech. Po mě sáhla liána a letěl jsem 3-4 metry po hlavě do spodních pater tropického lesa. Davidovi se urval kufr na SPD. Takže dobrý.


9. Jak je to tam se zvířaty?
V Ugandě je teplo a ideální klima pro všelijakou havěť. Potkali jsme opice, antilopy, různé druhy exotických ptáků a brouků i bez návštěv předražených národních parků. V pralese to bylo po setmění docela nepříjemné, hmyzáků různých velikostí je tam víc než dost.


10. Jaká kola jste si vezli sebou?
Všichni tři jsme měli enduro celopéro a myslím, že to byla dobrá volba.


11. Jezdil s vámi i nějaký místní?
Tak to byla sranda. Na kole tam jezdí hodně lidí a vozí všelicos, ale my jsme potkali borce jménem Will, je to angličan, kterej tam trvale žije přes 10 let a má to tam najetý a zmapovaný. Takže týden strávený s ním nám ušetřil spoustu času a nabídlo se nám spoustu zajímavých směrů ve stínu sopky Mt.Elgon v oblasti Sipi.


12. Jak na vás lidé koukali?
Tak to bylo různé. Ve městech jsou na bělochy zvyklí, ale čím víc jdeš na sever, tím je to větší divočina a občas to byl rozruch. Potkáš spoustu lidí, kteří nemají vůbec nic, no a ty máš to kolo a bágl a říkáš si, kolik hodně toho vlastně máš. Ale určitě nám fandili. Děti za námi běhaly po trailech naboso a povykovaly. Většinou se všude s námi lidé chtěli kamarádit.


13. Kolik dní jste strávili na místě?
V Ugandě jsme byli 23 dní a bylo to málo!


14. Jak vypadal váš typický den?
Ono se to dost měnilo podle toho, co jsme zrovna dělali. Když už jsme pochopili místní rytmus, tak jsme vstávali v 6 ráno a šli jezdit. Přes poledne jsme byli pod stanem nebo v hotelu u piva, případně řešili servis. Znovu na kolo jsme vyráželi až pozdě odpoledne. Večer jídlo, relax a občas taneček s místníma u pivka. Někdy zase naopak klid hor s krásnýma výhledama. Je fakt, že se to měnilo podle oblastí a daných možností.


15. Jak se tam jezdí? Doprava, počasí, krádeže…
Na silnicích okolo Kampaly je to fakt šílený, prostě jeden velkej cirkus, kde se mísí motorky, kola, náklaďáky a do toho zvířata. Obecně od civilizace dál je větší klid. Ale občas nás překvapilo třeba stádo krav uprostřed prašný cesty, které jsou jedinou spojnicí mezi městy. Počasí v únoru je v Ugandě hodně horký, někdy jsme jeli i v teplotě 42 – 45°C, a to jsme si sáhli na dno. No a krádeže, tak já jsem se osobně s žádnou krádeží nesetkal. Lidi tam jsou v pohodě. Důležité je, nedávat tomu příležitost a na to jsem byl připraven už z minulých výprav.

16. Co jste tam jedli?
Jedli jsme to, co bylo. Prostě to, co měli místní. Matoke, rýži, hodně luštěnin a samozřejmě čerstvé ovoce. A to je nejlepší a navíc za pár korun.


17. Co můžete doporučit?
Cestovat. Někdy odbočit z turistického průvodce a vydat se na opačnou stranu, kde se otevírají možnosti a nová dobrodružství. Dobrý je přivézt nějaké dárky místním lidem. Když už člověk váží cestu do země, kde je takováto chudoba, tak to lidi sblíží a potěší obě strany. Například darované boty, kolo nebo cokoliv jiného, je pro ně velmi cenné a potřebné. Nehledě na to, že recyklovat třeba starší kolo a dát mu novej život s myšlenkou, že to dětem pomůže třeba při jejich cestě do školy, je prostě dobrý.

Tady je ochutnávka z této úžasné cesty.
Mrkněte se na fotostory nebo krátké video.

 

Naposledy změněno pondělí, 24 září 2018 10:26

Anketa

Vyberte si, o kterou projekci horolezce Petra „Misky“ Maška máte zájem. Minulý rok se z důvodu nemoci nemohl zůčastnit, proto se letos těšíme.